Zdravím,
nevím, kdo z vás si mě pamatuje, nebyla jsem nikdy v žádném clanu, guildě, RSko jsem začala hrát až jako RS2 někdy před osmi lety, s CZ/SK komunitou jsem se seznámila až po roce a půl hraní, a i tak jsem si udržovala určitý odstup, ale stejně si myslím, že mě někdo semtam zahlédl v mining guildě nebo v GE při alchování, a možná si i někdo vzpomene na nickname Gerbereta / MsKatharina / VonLorraine.
Bohužel, existence tohoto characteru během prvního Bot Nuke eventu zanikla banem za údajný macroing, a na můj appeal nikdo nikdy nebral zřetel. Pochopitelně mě to zlomilo, a nikdy jsem už nechtěla začít odznova, nehlědě na to, že i kdybych jednoho dne dosáhla toho samého combatu, těch samých skillů, získala ty samé věci, jednak by to už nebyla ta samá postava, nad kterou jsem strávila s přestávkami téměř 5 let, a jednak bych už stejně nikdy nebyla schopna získat některé ty hračky ze sezónních eventů.
Bohužel, na e-mailovou komunikaci Jagex nereaguje, můj ban je stále po těch letech označen jako nevyřízený, a i kdyby někdo přeci jenom uvěřil tomu, že mocný systém banování nemusí být neomylný, a že nějaký člověk mohl být skutečně nesprávně zabanován, Jagex by tu pravdu nikdy nebyl schopen přijmout, pro ně jsem jen malá oběť ve prospěch stovek zabanovaných cheaterů.
Na RS jsem však ani po těch třech letech nezapomněla. Ať už se to zdá být jakkoliv smutné, i přestože to je jenom hra, nad tou hrou jsem proseděla přes 200 herních dní, a to už něco znamená. Je to zkrátka část mého života na pomyslné časové ose, určitá pasáž plná různých zážitků, vzpomínek, to se nedá jednoduše vymazat. A pořád přemýšlím, zda by tady nebyla nějaká možnost, jak získat svou postavu zpět, nebo jak začít od znova, aniž by to pro mne musel být start od absolutní nuly.
Možná si řeknete: "vždyť by tě to stejně jednou přestalo bavit, časem změníš priority, začneš si užívat trochu toho reálného života, a zájem o hraní počítačových her postupně zcela zmizí, a za pár let už na RS budeš pohlížet jen jako nad ztrátou času". Já tomu věřím, jsem si jistá, že bych RS jednou přestala hrát. Pak tedy, v čem je ban odlišný od situace, kdy bych se zkrátka rozhodna s RS skončit? Ten rozdíl je v tom, že kdybych dobrovolně odešla, mohla bych se alespoň kdykoliv kouknout na své dílo, na svou postavu, což takto nemohu. Mohla bych si oživit některé vzpomínky, projít se po RS worldu, navštívit známá místa. Byla by to pořád ta samá postava, co prostála dny v GE a alchovala, co hopsala z banky ke kovadlině a zpátky a pracovala na smithu, co prošla snad každý koutek mining guildy, jenže takhle mi nezbývá než čekat, než mi za nějakých 9 let ban vyprší.
Proto bych se chtěla zeptat, jak během té doby RS pokročilo, co se událo, a jestli má někdo z vás podobné zkušenosti. Stačí jen v kostce, ať vím alespoň trochu, jestli jsem za těch pár let přišla o něco hodnotného, a jestli by mělo smysl začínat od nuly, jestli by bylo možné dohnat tu ztrátu osmi let, aniž by to bylo nějak znát, a zdali by tady nebyla alespoň malá naděje, že by někdo definitivně prošetřil můj ban, zkontroloval třeba frekvenci klikání, nebo nějaký log, kde by bylo zřetelně jasné, že mi na pozadí neběžela žádná aplikace na způsob macra. Nevěřím tomu, že by nebylo možné odlišit člověka klikajícího na myš ve zcela náhodných intervalech od macra.
A nechce se mi věřit, že tím jediným důkazem pro můj ban byl vypnutý public chat nebo hraní přes 8 hodin denně. Dodnes mi není jasné, co přesně mohlo způsobit, že mě tenkrát systém označil za uživatele macra.
Samozřejmě se najdou i lidé, kteří budou vždy tvrdit, že systém je neomylný, a že jsem jen jeden člověk z mnoha, co si vymýšlí podobné příběhy, jenom aby mohli dostat zpět své postavy, na kterých skutečně používali různé podpůrné programy a nástroje, a že se od nich v ničem neodlišuji. Pokud je takový váš názor, nemám potřebu ho vyvracet, každý z nás ví tu svou pravdu, a hodlá v ní věřit, a názor toho druhého na tom stejně nic nezmění. Já si nejsem vědoma toho, že by na mém PC někdy běželo něco, co se macru třeba jen trochu podobá, stejně tak vy nemáte sebemenší důvod mi věřit, i kdybych byla váš nejlepší přítel. Každý může lhát, bez výjimky. Ale v tomto případě bych lhala zároveň i sama sobě.