Spoiler: show
Ochutnávka z BaFu:
Spoiler: show
Kapitola I. - "Příchod"
„Doneste sem nějaké světlo! Potřebujeme světlo!“
Strážní důstojník křičel hlasitě proti větru, aby byl slyšen rytíři, kteří ho následovali na most. Mladý muž vyběhl vpřed, rukou se snažil chránit hořící pochodeň před běsnícím větrem.
"Děkuji, Theodore. Tak, teď se konečně můžeme podívat jakou škodu napáchal vítr soše."
Muži se rozestoupily kolem rozbité sochy, svými těly bráníc krutému větru ze severu, podle rozkazu strážního důstojníka. Socha se zbortila z podstavce hodinu po půlnocí, kdy bouře dosáhla svého vrcholu, ale žádný pravý rytíř Faladoru nebude čekat na denní světlo, když kus jejich pýchy ležel rozbitý na zemi. Odkaz jejich řádu jim dodával sílu a odvahu, při ochraně sochy a Theodora, který ještě nebyl ani rytířem nebyl.
„Zvedneme to!,“ křikl důstojník. “Chytněte to, na tři to zvedneme,“ Rytíři, oblečení v brnění, se strkali jak se snažili dostat co nejblíže k soše. “Raz, dva, tři!“ počítal, a na jeho poslední výkřik muži zvedli mramorovou sochu do vzduchu, za všeobecných vzdechů a hekání. “Odneste to na nádvoří. Nemůžeme nechat jednoho z našich největších rytířů tady v té zimě!“´
Muži se střídali v nesení svého břemene, pomalu jdoucí přes most na nádvoří. Důstojník doufal, že tam bude do rána v bezpečí. Neveřil, že by se něco mohlo stát během těch pár metrů při přenosu. Jedno klopýtnutí, jedno náhlé vykřiknutí jednoho z mužů, a socha byla znovu na zabláceném mostě. Pouze dva muži neupustily sochu, ale to, co teď drželi, byla pouze mramorová noha, oddělená od zbytku sochy.
„Přineste sem tu pochodeň zpátky! Chci vidět jestli bychom ji mohli zvednout znovu!“ Nadával důstojník, v jeho očích bylo poznat, že jeho trpělivost je u konce. Podíval se po úzkostlivých tvářích mužů, kteří nervozně postávali okolo sochy. “Kde je pochodeň?“ zvolal, “kam šel Theodore?“
Osamocený vánek větru,nesouc sebou zimu z Ice mountain,se přehoupl přes most.Tuto noc nebylo na ulicích Faladoru vůbec bezpečno,několik lidí již zemřelo kvůli padajícím troskám,to znamenalo že čím dříve bude skupina zpátky vevnitř,tím lépe.Ale kde byl Theodore?
Panoš vyběhl ze strážnice,nesoucí zapálenou pochodeň a těžký balík v podpaždí.V okamžiku,když dorazil ke skupině rytířů,varovný výkřik se rozhlehl nádvořím.
„Pozor na hlavu!“
Každý muž se instinktivně přikrčil a podíval se nahoru.Tam letěla taška,točíc se kolem své osy,dokud nedopadla na zem,čímž se z ní ulomilo pár ostrých úlomků,které poré spadly do hlubin příkopu.
„No tak,nesmíme tady venku už dýl zůstat!“rázně rozhodl důstojník.Přes všechno,co ta socha znamenala,neměla takovou cenu,jakou měl cenu život jekéhokoliv mladého rytíře tady venku. „Theodore,neutíkej znovu!Potřebujeme světlo abychom viděli co děláme!“
Důstojník si všiml Theodorova zklamaného výrazu.Theodor byl skvělý panoš,nemohl si přát lepšího.Jeho jediná vada byla,že svůj výcvik bral až příliš vážně.A to ho činilo snadným terčem jeho vrstevníků.
„Mám tady přikrývky,pane,můžeme sochu odnést v nich.Pomůže nám to nést sochu a zároven se zmenší šance že se stane něco podobného jako ted.“Jeho hlas se vytratil poté,co se na něj všichni rytíři chladně podívali.
Důstojník pokýval hlavou. „Dobrý nápad Theodore.Natáhněte pokrývky pod sochu,na tři to znovu zvedneme!“Hned,jak ho rytíři poslechli,důstojník začal počítat.
Právě když vyslovoval dvojku,náhlý záblesk vyrazil z vyleštěného mramoru před vchodem na nádvoří a tlak odhodil všechny rytíře na zem. Theodore kvůli pádu upustil pochoden,a světlo uhaslo,jak pochoden dopadla do kaluže.
Hned poté vzrušené hlasy volaly ze tmy:
„Co to bylo?Útočí snad na Falador?“
„To nebyl blesk-to musela být magie!“
„Přineste světlo!“bylo slyšet důstojníka z okraje mostu.
Mladý panoš již zvedl pochoden,a bál se,aby nebyla až moc mokrá na to,aby se dala znovu zapálit.Ryhle se zvedl na nohy,a běžšl zpátky k nočním strážím,kteří museli udržovat zalápený ohen celou noc.Byl opatrný,aby se vyhnul naštvaným rytířům,kteří by ho mohli poslat zpátky do temnot.
„Pomocte mi!“ ozval se hlas,který byl velmi blízko.Byl tichý a vyčerpaný,ale Theodore ho ignoroval,věděl,že dokud nebudou mít světlo,nikomu nepomůže.Hlas již byl dosti hlasití,když vstupoval do strážnice.
Ale když konečně vyšel s novou pochodní,málem ji znovu upustil překvapením.Přímo před ním ležela na zemi dívka,zhruba v jeho věku.Celá se třásla kvůli utrpeným zraněním a také kvůli zimě.V jedné ruce držela podivnou květinu,v druhé ruce zlatý prsten.Její oči,široké a temné,se na něho dlouze podívali.Mladý muž nikdy ještě neviděl něco tak krásného.
„Pomoz mi, prosím.“
Dívka ještě jednou zamrkala a poté naposledy otevřela oči.Poté,s povzdechem se její hlava bezvládně svezla k tělu.Její vědomí vyprchalo.
Náladu Sira Amika Varzeho přesně odráželo počasí venku.Ledové větry hučely od Ledových Hor a z Divočiny za nimi,a jeho řád měl dost práce s vypořádáváním se zásobami jídla a populací města.Za čistého dne mohl Sir Amik koukat až na Ice mountain, které byli daleko na severu.Ice mountains, zvláště při západu slunce,kdy se paprsky odrážely od ledem pokrytých vrcholků, poskytovali překrásné představení světla a barev.Překrásné ale smrtící, pomyslel si.
Od dob, kdy byl mladý ambiciozní panoš, za svou kariéru procestoval všemi kouty říše Gielinoru, na východ, ke hranicím s temným světem Morytanie, kde si ani smrt neodpočine, a až daleko na jih, do nekonečna pouště Kharidian, kterou žádný člověk nikdy nepřešel.
Ze všech věcí, které však v životě dokázal, byl nejpyšnější, jak dokázal přeměnit řád Bílích Rytířů v seriozní politickou stranu.
Ale ne všem se to líbilo.Císařské stráže, pod přímou vládou syna krále Vallencehom korunního prince Anlafa, byli nespokojeni s mocí Sira Amika, a že měli rytíři pod kontrolou celou pokladnici.Korunní princ vládl městu Burthorpu na severozápadě Asgarnie po mnoho let s plnou podporou Faladoru.Do Burthorpe byl umístěn svím otcem, aby nabyl zkušeností ve vládnutí před tím, než usedne na trůn .Pod Anlafovým vedením Stráže úspěšně odráželi troli ze severu a jen vzácně zasahovali do záležitostí jižněji.
Zlé jazyky někdy předurčovali občanskou válku, vyvolanou zápolením mezi Stráží a Rytíři.Ale Sir Amik by to nikdy takhle daleko zajít nenechal.Čest a oddanost Saradominovi by mu to nedovolila.To by radši ustoupil.
Strážní důstojník křičel hlasitě proti větru, aby byl slyšen rytíři, kteří ho následovali na most. Mladý muž vyběhl vpřed, rukou se snažil chránit hořící pochodeň před běsnícím větrem.
"Děkuji, Theodore. Tak, teď se konečně můžeme podívat jakou škodu napáchal vítr soše."
Muži se rozestoupily kolem rozbité sochy, svými těly bráníc krutému větru ze severu, podle rozkazu strážního důstojníka. Socha se zbortila z podstavce hodinu po půlnocí, kdy bouře dosáhla svého vrcholu, ale žádný pravý rytíř Faladoru nebude čekat na denní světlo, když kus jejich pýchy ležel rozbitý na zemi. Odkaz jejich řádu jim dodával sílu a odvahu, při ochraně sochy a Theodora, který ještě nebyl ani rytířem nebyl.
„Zvedneme to!,“ křikl důstojník. “Chytněte to, na tři to zvedneme,“ Rytíři, oblečení v brnění, se strkali jak se snažili dostat co nejblíže k soše. “Raz, dva, tři!“ počítal, a na jeho poslední výkřik muži zvedli mramorovou sochu do vzduchu, za všeobecných vzdechů a hekání. “Odneste to na nádvoří. Nemůžeme nechat jednoho z našich největších rytířů tady v té zimě!“´
Muži se střídali v nesení svého břemene, pomalu jdoucí přes most na nádvoří. Důstojník doufal, že tam bude do rána v bezpečí. Neveřil, že by se něco mohlo stát během těch pár metrů při přenosu. Jedno klopýtnutí, jedno náhlé vykřiknutí jednoho z mužů, a socha byla znovu na zabláceném mostě. Pouze dva muži neupustily sochu, ale to, co teď drželi, byla pouze mramorová noha, oddělená od zbytku sochy.
„Přineste sem tu pochodeň zpátky! Chci vidět jestli bychom ji mohli zvednout znovu!“ Nadával důstojník, v jeho očích bylo poznat, že jeho trpělivost je u konce. Podíval se po úzkostlivých tvářích mužů, kteří nervozně postávali okolo sochy. “Kde je pochodeň?“ zvolal, “kam šel Theodore?“
Osamocený vánek větru,nesouc sebou zimu z Ice mountain,se přehoupl přes most.Tuto noc nebylo na ulicích Faladoru vůbec bezpečno,několik lidí již zemřelo kvůli padajícím troskám,to znamenalo že čím dříve bude skupina zpátky vevnitř,tím lépe.Ale kde byl Theodore?
Panoš vyběhl ze strážnice,nesoucí zapálenou pochodeň a těžký balík v podpaždí.V okamžiku,když dorazil ke skupině rytířů,varovný výkřik se rozhlehl nádvořím.
„Pozor na hlavu!“
Každý muž se instinktivně přikrčil a podíval se nahoru.Tam letěla taška,točíc se kolem své osy,dokud nedopadla na zem,čímž se z ní ulomilo pár ostrých úlomků,které poré spadly do hlubin příkopu.
„No tak,nesmíme tady venku už dýl zůstat!“rázně rozhodl důstojník.Přes všechno,co ta socha znamenala,neměla takovou cenu,jakou měl cenu život jekéhokoliv mladého rytíře tady venku. „Theodore,neutíkej znovu!Potřebujeme světlo abychom viděli co děláme!“
Důstojník si všiml Theodorova zklamaného výrazu.Theodor byl skvělý panoš,nemohl si přát lepšího.Jeho jediná vada byla,že svůj výcvik bral až příliš vážně.A to ho činilo snadným terčem jeho vrstevníků.
„Mám tady přikrývky,pane,můžeme sochu odnést v nich.Pomůže nám to nést sochu a zároven se zmenší šance že se stane něco podobného jako ted.“Jeho hlas se vytratil poté,co se na něj všichni rytíři chladně podívali.
Důstojník pokýval hlavou. „Dobrý nápad Theodore.Natáhněte pokrývky pod sochu,na tři to znovu zvedneme!“Hned,jak ho rytíři poslechli,důstojník začal počítat.
Právě když vyslovoval dvojku,náhlý záblesk vyrazil z vyleštěného mramoru před vchodem na nádvoří a tlak odhodil všechny rytíře na zem. Theodore kvůli pádu upustil pochoden,a světlo uhaslo,jak pochoden dopadla do kaluže.
Hned poté vzrušené hlasy volaly ze tmy:
„Co to bylo?Útočí snad na Falador?“
„To nebyl blesk-to musela být magie!“
„Přineste světlo!“bylo slyšet důstojníka z okraje mostu.
Mladý panoš již zvedl pochoden,a bál se,aby nebyla až moc mokrá na to,aby se dala znovu zapálit.Ryhle se zvedl na nohy,a běžšl zpátky k nočním strážím,kteří museli udržovat zalápený ohen celou noc.Byl opatrný,aby se vyhnul naštvaným rytířům,kteří by ho mohli poslat zpátky do temnot.
„Pomocte mi!“ ozval se hlas,který byl velmi blízko.Byl tichý a vyčerpaný,ale Theodore ho ignoroval,věděl,že dokud nebudou mít světlo,nikomu nepomůže.Hlas již byl dosti hlasití,když vstupoval do strážnice.
Ale když konečně vyšel s novou pochodní,málem ji znovu upustil překvapením.Přímo před ním ležela na zemi dívka,zhruba v jeho věku.Celá se třásla kvůli utrpeným zraněním a také kvůli zimě.V jedné ruce držela podivnou květinu,v druhé ruce zlatý prsten.Její oči,široké a temné,se na něho dlouze podívali.Mladý muž nikdy ještě neviděl něco tak krásného.
„Pomoz mi, prosím.“
Dívka ještě jednou zamrkala a poté naposledy otevřela oči.Poté,s povzdechem se její hlava bezvládně svezla k tělu.Její vědomí vyprchalo.
Náladu Sira Amika Varzeho přesně odráželo počasí venku.Ledové větry hučely od Ledových Hor a z Divočiny za nimi,a jeho řád měl dost práce s vypořádáváním se zásobami jídla a populací města.Za čistého dne mohl Sir Amik koukat až na Ice mountain, které byli daleko na severu.Ice mountains, zvláště při západu slunce,kdy se paprsky odrážely od ledem pokrytých vrcholků, poskytovali překrásné představení světla a barev.Překrásné ale smrtící, pomyslel si.
Od dob, kdy byl mladý ambiciozní panoš, za svou kariéru procestoval všemi kouty říše Gielinoru, na východ, ke hranicím s temným světem Morytanie, kde si ani smrt neodpočine, a až daleko na jih, do nekonečna pouště Kharidian, kterou žádný člověk nikdy nepřešel.
Ze všech věcí, které však v životě dokázal, byl nejpyšnější, jak dokázal přeměnit řád Bílích Rytířů v seriozní politickou stranu.
Ale ne všem se to líbilo.Císařské stráže, pod přímou vládou syna krále Vallencehom korunního prince Anlafa, byli nespokojeni s mocí Sira Amika, a že měli rytíři pod kontrolou celou pokladnici.Korunní princ vládl městu Burthorpu na severozápadě Asgarnie po mnoho let s plnou podporou Faladoru.Do Burthorpe byl umístěn svím otcem, aby nabyl zkušeností ve vládnutí před tím, než usedne na trůn .Pod Anlafovým vedením Stráže úspěšně odráželi troli ze severu a jen vzácně zasahovali do záležitostí jižněji.
Zlé jazyky někdy předurčovali občanskou válku, vyvolanou zápolením mezi Stráží a Rytíři.Ale Sir Amik by to nikdy takhle daleko zajít nenechal.Čest a oddanost Saradominovi by mu to nedovolila.To by radši ustoupil.
Texty na obalech:
Spoiler: show
Anglická verze:
Zevnitř:
About the Author: TS Church was born and educated in Worcestershire, England. He holds degrees in Information Systems and Business, as well as an MA in Marketing, all from the University of the West of England at Bristol. Betrayal at Falador is his first novel.
In his free time, TS Church likes to play Runescape. When not spending time in Gielinor, he likes to read and study history. He also participates (reluctantly) in adventure sports: from canoing the length of the Thames to running half-marathons
Zadní strana obalu:
When family ties unleash a lethal hunter, can friendship temper righteous anger?
When a land is corrupted by its guardians' treachery, can it be saved by the trust of strangers?
When a kingdom is left divided by its rules, can it be united by war?
As Squire Theodore of the Knights of Falador and the mysterious adventuress Kara see their altogether differing lives converge, they find themselves at the heart of a struggle which threatens all they hold close.
"Its such great fun to see familiar details of the Runescape world being used to concoct this exciting novel."
-Paul Gower-
"The best thing ever (that doesn't give xp)."
-"Zezima"-
About the Author: TS Church was born and educated in Worcestershire, England. He holds degrees in Information Systems and Business, as well as an MA in Marketing, all from the University of the West of England at Bristol. Betrayal at Falador is his first novel.
In his free time, TS Church likes to play Runescape. When not spending time in Gielinor, he likes to read and study history. He also participates (reluctantly) in adventure sports: from canoing the length of the Thames to running half-marathons
Zadní strana obalu:
When family ties unleash a lethal hunter, can friendship temper righteous anger?
When a land is corrupted by its guardians' treachery, can it be saved by the trust of strangers?
When a kingdom is left divided by its rules, can it be united by war?
As Squire Theodore of the Knights of Falador and the mysterious adventuress Kara see their altogether differing lives converge, they find themselves at the heart of a struggle which threatens all they hold close.
"Its such great fun to see familiar details of the Runescape world being used to concoct this exciting novel."
-Paul Gower-
"The best thing ever (that doesn't give xp)."
-"Zezima"-
